Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Říjen 2010

Skrzevá slovácké vinohrady

28. října 2010 v 12:35 | ing. Antonín Růžička |  Zajmavá místa
Den začal chladně, přidalo se zpoždění autobusu, ale spoj v Hodoníně jsem stihl, odtud vláčkem dvě zastávky do Rohozce, vytáhnout moravskou vlajku, ať ji všichni vidí. A těch, co se mohli pokochat jejími žlutočervenými barvami, bylo dost, vlaky vyplivovaly další a další přívaly lidí. Přijížděli lidé ze vzdálených Čech i relativně blízkého Slovenska. Někteří projevili přání se s vlajkou vyfotit.
      Čekal jsem tam zhruba hodinu, než dorazil vlakem od Brna kolega, to už vlály vlajky dvě a ostrým tempem jsme vyráželi na 25 km dlouhou trasu. Specifikem tohoto pochodu jsou chybějící kontroly na trati, za to na ní bylo spoustu stánkú s burčákem.
      Na úvod jsme se nadýchali vúně hustého borového lesa, pak naše chřípí zachytilo pach koní, prošli jsme kol stáje Rudník, za ní se 17 km a 25 km tratě větvily, na rozcestí bylo turistické centrum, burčák a placky a opravdu vřelé přijetí z titulu našich vlajek.
      Přes obec Vacenovice jsme mírným svahem dorazili k liliovému kříži a soše vládce Sáma na vrchu Náklo, který snad skrývá hlavní město Velkomoravské říše, odkud se naskytly nádherné výhledy na zámek v Miloticích, Strážovský vrch, panorama Ždánického lesa a Chřibú.
      Prošli jsme obcí Dubňany, navštívili vinařství Spěvák, pak po hrázi rybníka a zas kousek lesem a přes pole, kde jsme sestupovali ke sklepúm v Mutěnicích. Zde již byla taková koncentrace lidí, otevřených sklepú, stánkú, burčáku, vína, keramiky...
      Zde poprvé nastal problém s orientací, jak včas najít cílovou kontrolu a nádraží, povedlo se, takže snad na příštím ročníku "Pochodu slováckými vinohrady" na prosluněném vínoplodém podbřišku naší Moravy znovu. U sklenky nápoje, jehož tradice zde sahá nikoli ke Karlu IV., ale až ke starým Římanům, v krajině upomínající dávnou historii mnohem starší než dějiny sousedních Čech. Historii a kulturu, kterou opravdu netřeba nazývat českou.




Růžička

Zamyšlení 28. října

28. října 2010 v 12:31 | Alda |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Co najdeme v kalendáři? Den vzniku samostatného československého státu. Teda státu, který už bychom dneska na mapách hledali marně. A jak sem se před časem v jiném článku mírně znechutil, spoustu lidí už ani stejně neví, proč vlastně ČR tento svátek slaví. Najdeme ale spoustu těch, kdo chodí v lampiónových prúvodech, aby si připomněli tuto událost společně s odkazem čechoslovakizmu, který se v praksi příliš neosvědčil, protože od počátku se snažil zjednotit mnoho rúzných národú, které předtím spolu zase tak mnoho společného neměli, do národa jediného. Pro vznik ČSR jako samostatného státu tato koncepce byla nezbytná, ale zároveň taky předurčila veškeré těžkosti, s kterými se ČSR po celou dobu svojí egzistence potýkala. Lampiónové prúvody si chcou připomnět eště jeden odkaz, totiž odkaz Masarykúv. Pravda zvítězí. A to je, zejména v současné ČR, výsměch. Koneckoncú, T.G. Masaryk nám zanechal aj další odkazy, třeba potřebu moravské samosprávy. Ale na ten se dneska poněkud pozapomnělo...
Pro většinu lidí je státní svátek vítaným volným dnem uprostřed tydne. Pro mě taky, to teda rád přiznám. Zejména včil, kdy studuju na VŠ a vítám každou volnou chvílu. A že jich mám možná méně, než bych opravdu chtěl, o tom svědčí aj to, že toto je prvý článek po dlouhé době. Chcu se vám omluvit, vážené čtenářky, vážení čtenáři. V poslední době su na tom s psaním vážně dost bídně. Skusím se ale polepšit. Moravská Orlica si udržuje slušnou návštěvnost, o čemž svědčí statystyky. Takže vám taky děkuju za vašu přízeň.
Na závěr vám chcu doporučit jinou možnost, co v tento přes všecko sváteční den slavit, máte-li zajem a chcete-li, aby pro vás byl více než jen volným dnem. Na toto období totiž připadá aj svátek významného moravského panovníka - sv. Rostislava. A nemusíte kvúli tomu chodit do lampiónového prúvodu. Stačí si spomenout na význam tehoto panovníka, díky kterému do naší země přišla vzdělanost, která se potom šířila aj do krajin ostatních. A to je vskutku odkaz, který stojí alespoň za spomínku. Je-li naším cílem skutečné poznání a vzdělání, pak možeme věřit aj odkazu Masarykovu.