Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Srpen 2010

Čechy krásné, Morava má

11. srpna 2010 v 21:20 | Czewa |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Strávit tři dlouhé týdny v Čechách, konkrétně v okolí města Chrudim u CHKO Železné hory, mi ukázalo, že Čechy jsou oblast jiná než Morava, přesto však krásná a bohatá. Trávíc dny ve společnosti dětí a dospělých převážně z Prahy mi taky dalo celkem jasnou představu o tamních lidech. Dlouhé procházky lesem po skrytých i neskrytých cestách ji pak dotvořily ze strany přírodní.
Pražští lidé jsou obvykle ti velkoměšťáci, kteří na "své" město nedají dopustit a na zmínky o Moravě reagují přinejlepším nějakým "hm…", v horším případě hláškami typu "všechno na východ od Prahy je RUSKO". Kdo z vás někdy slyšel mluvit Pražáka (vás, kteří ne, asi moc nebude…), jistě ho nepřekvapí dialekt, který mi (a vám, kterým ne, asi o moc méně nebude…) není zrovna po chuti, mírně řečeno. Můžete tomu rozumět tak, že jsem zatínala zuby při každém "celodenním vejletu", "nedovařený rejži" nebo "votevřeným vokně". Naopak jsem se mohla ještě s jednou spřízněnou duší z Brna aspoň v duchu zasmát, když nerozuměli našim výrokům jako "podej mi, prosím, šufánek", "kolik ti mám nandat polévky" nebo "oddělej ze stolu ten hrnec". To však neznamená, že se jedná o špatné lidi. I oni totiž umí říkat dobré vtipy, zpívat písničky, uvařit chutné jídlo. I oni mají své radosti a trápení, hlad, chuť na čokoládu, smysl pro humor a dobrodružství, skvělé nápady. Jsou to zkrátka lidé, mezi kterými se najde spousta příjemných jedinců.
Prostředí v přírodě u chráněné krajinné oblasti se mi moc líbí. České lesy na člověka působí stejně uklidňujícím dojmem jako ty moravské a taky mají v sobě kouzlo. V Čechách rostou lesy spíš smíšené. Nevyskytují se tam bory jako u nás na Moravě a spíš mě zaujaly vysoké smrkové háje, kde stromy mají větve jen nahoře a ve kterých často sběrači naplní svá borůvková očekávání. U nás jsem taky neviděla tolik kukuřičných polí jako tam. Lány plné kukuřice na mě čekaly při procházce každou chvilku. Takže vitaminy jsem si mohla doplňovat docela snadno, když připočítám malinové keře plné červených dobrot a pomalu (ale jistě!) dozrávající černé ostružiny. V okolí se turistům naskýtá spousta zřícenin k návštěvě. Já měla tu čest shlédnout zbytky kamenných zdí hradu Rabštejn, ke kterým sice vedou turistické značky, ale přes zarostlé okolí není úplně snadné je najít.
 Ano, i Čechy mají čím se chlubit, nejen na Moravě se najdou nádherná místa k výletům a dovoleným. Co taková Šumava, Českosaské Švýcarsko nebo Adršpašsko-teplické skály? Krása sama. Ale přesto přese všechno, domov je domov a já se na tu našu Moravu a vše s ní spojené neskonale těším!



Veršík o dúležitosti cestování

7. srpna 2010 v 23:24 | Alda |  Umělecká tvorba
Moravané patří na Moravu
však třeba, sestry, bratři
jim navštíviti dálavu
by věděli, že na Moravu patří

Když dneska v dáli kdes´ lkáš
steskem po domovu
Zétra tím lépe poznáš
že patříš tam, na Moravu

Smutek potká tě mnohý
však jestli vlasti spomeneš
samy tě k ní ponesou nohy
a cestu snadno najdeš

Letí, letí rychlík tvúj
přes hory, luka, lesy
Svojí vlasti pamatuj
a poznáš, že už doma si

Moravané patří na Moravu
však třeba, sestry, bratři
jim navštíviti dálavu
by věděli, že na Moravu patří

Obava o moravanství

2. srpna 2010 v 15:32 | Alda |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Moravanství ve smyslu lidském, teda pocit příslušnosti k Moravě a moravskému národu, je projevem jedné ze základních lidských potřeb někam patřit. Moravanství ve smyslu občanském, teda zajem o moravské dějiny, kulturu a místopis, představuje ušlechtilý cíl poznání, vzdělání a rozvoje osobnosti jedince i společnosti. A moravanství ve smyslu politickém, teda usilování o obnovu zemského uspořádání ČR a moravské samosprávy, je z hlediska dějin a tradice, ale aj z hlediska hospodářské prospěšnosti, scela oprávněné.
Základem je moravanství lidské a mnoho Moravanú (teda lidi pociťující ho) se s ním spokojí. Někteří se však rozhodnou svoju identytu lépe poznat a k svojemu lidskému moravanství přidávají moravanství občanské. Pro spoustu z nich može toto být vrcholem. Ale egzistuje aj třetí stupeň - po zjištění, že Morava měla v minulosti jistá práva, která už včil nemá, se část rozhodne, že se pokusí prosadit jejich obnovu, a tito se pak angažují v politické sféře.
Ač moravanství odlišuje ty, kdož ho pociťují, od ostatních obyvatelú ČR, nemusejí se ho tito vúbec obávat jako něčeho nebespečného - pokud samozřejmě sú si Moravané vědomi potřeby respektovat a tolerovat odlišný názor druhého. Základem moravanství je, jak už jsem řekl, láska k Moravě a moravskému národu, která se neprojevuje nenávistí k ostatním národúm a zemím.
Nyní se tu však objevuje jistý fenomén, kdy myšlenky moravanství sú spojeny s nedemokratickými ideologiemi jistých politických stran a hnutí. Těmto hnutím ani tak nejde o moravanství samotné, jako spíše o to, aby jeho prostřednictvím získaly podporu dalších občanú, k čemuž užívají národovecké (nacionalistické) složky moravanství.
Právě z tohoto fenoménu mám obavu - a to značnou. Može totiž vést k tomu, že se ti, kdož moravanství nepociťují, začnou na něho dívat s čím dále tím větší nedúvěrou, která može přerúst v strach. A strach je dúležitým základem nenávisti. Dalším možným dopadem je to, že dúvěru v moravanství stratí aj samotní Moravané a odkloní se od něho.
Nikdo nemože výše zmíněným hnutím zakázat užívání moravanství, případně aj moravských symbolú, k jejich prospěchu. Všeci se však možeme spolehnout na svúj zdravý rozum a na svoju lidskost. Tak možeme ušlechtilou tvář moravanství zachovat - a aj daleko snadněji pro něho získat nové stoupence.


"Su Moravan, nad mě néni!"
tak nebij se v svoju hruď
ať po tobě neházejí kamení
Buď Moravan - též člověk buď!

Že někdo Moravan néni
hned ho za to scela neodsuď
V jednom sme přece všeci stejní -
sme lidi - tož lidský buď!

Ekspedice do Šumvaldu

2. srpna 2010 v 13:46 | Alda |  Zajmavá místa
Su příležitostný cyklista, žádný šampion, ale jízda na kolu mě dost baví a kromě radosti z pohybu mně přináší aj možnost poznání nových míst. Právě tento cíl jsem měl minulou nedělu - rozhodl jsem se poznat Šumvald, rodiště Aleksandra "Aleše" Balcárka, o němž tu na MO taky možete najít článek. Do karet mně hrálo pěkné počasí aj skutečnost, že z Olomouca do Šumvaldu se jede v podstatě pořád po rovině (nésu žádný vrchař).
Vyjel jsem téměř s úderem dvanácté. Cesta z Olomouca mě vedla přes Bohuňovice, Štarnov, Moravskou Huzovou a Liboš do Štěpánova (až někde tam jsem si uvědoměl, že jsem z Olomouca mohl jet na Štěpánov přímo - přes Chomoutov), kde už jsem našel cestu na Uničov. Ta vedla přes Žerotín, Pňovice a Želechovice, kde jsem se zastavil u turistické informační tabule (ty tu mají v Mikroregionu Šternbersko v každé větší dědině a dobře spracovány, za což je velice chválím), abych zjistil, že do Šumvaldu nemusím jet přes Uničov, ale že to možu skrátit přes Brníčko a Dolní a Horní Sukolom. O slabou hodinu později už jsem projížděl Šumvaldem a hledal nějakou informační tabuli, abych zjistil, zda spomíná slavného rodáka. Našel jsem ju, ale nikoliv u obecního úřadu (na němž, připomenu, 5. července vlála moravská zemská vlajka - ten se společně s místní ZŠ nachází u kostela, poněkud stranou od hlavní silnice), ale na křižovatce se silnicí na Dlouhou Loučku. Měl jsem radost, že na informační tabuli je o A.Balcárkovi zmínka.
Následně jsem pokračoval na Dlouhou Loučku, zkama moja cesta vedla na Újezd (znám jako "u Uničova" podle názvu místní železniční stanice), dále přes Mladějovice a Hnojice spět do Liboše. Tam už jsem tentokrát nabral přímý směr na Olomouc. Celkem jsem urazil 88 kilometrú. Trasu samozřejmě možete skrátit, když pojedete z Olomouca na Liboš a Štěpánov přímo. Taky možete z Újezda jet přímo spět na Žerotín a ušetřit tak další kilometry. A v případu, že néste tak zdatní, možete využít přepravy svojeho kola vlakem, například do Uničova nebo Újezda.

Během cesty narazíte na více zajmavostí, například v Želechovicích se dozvíte, že se tu za dob Velké Moravy nacházelo prvé středisko železářské výroby u nás, v Dlouhé Loučce zjistíte, že tato dědina dosáhla svojí nynější velikosti už v 14. staletí a že za feudálních časú patřila například moravskému markraběti Joštu Lucemburskému nebo hejtmanu Hynku Bruntálskému z Vrbna. Trasa Olomouc - Šumvald a spět néni teda jen výletem po krásné přírodě severního konce Hornomoravského úvalu, ale aj do moravských dějin.
sumvald1
Žerotínská náves

sumvald2
S dějinami dědiny Želechovic, z hlediska moravských dějin značně významnými, stručně zeznamuje tato informační tabule.

sumvald3
Křižovatka v Brníčku - vlevo se jede do Želechovic, vpravo do Uničova.

sumvald4
Dolní Sukolom

sumvald5
Plastika na zdi ZŠ Šumvald je sice ve stylu socialistického realizmu, ale scela správně zobrazuje významnou osobnost (nejen) dějin školství - J. A. Komenského.

sumvald6
Šumvaldský kostel. Vlevo se nachází budova OÚ, přímo naproti kostela je ZŠ.

sumvald7
Na prostranství před kostelem je morový sloup, zasvěcen Sv. Janu Nepomuckému.

sumvald8
Aj v Šumvaldu najdete takú informační tabuli, která vás stručně zeznámí s dějinami dědiny.