Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Červenec 2010

Praga caput respublicae

20. července 2010 v 20:14 | Alda |  Umělecká tvorba
Praha, to je matka měst
To všeci dobře známe
Však ta matka děcek svojich
sotva kdy spomene

Čísla všecko dokazují
Já to včil řeknu směle:
Praha je hlavou republiky
a taky jejím tělem

Domov múj

20. července 2010 v 15:51 | Alda |  Umělecká tvorba
Na Moravě se narodil jsem
Moravu zvu svojím domovem
Prožil jsem tu radosti, smutky též
Že nésu Moravan říci by byla lež

Jiné země navštívil jsem
aj o nich čtl v knihách naučných
Obdivoval je okouzlen
ty země v dálavách modravých

Ať už jsem však kamkoliv jel
A kamkoliv vedl krok svúj
Vždy jsem v svojem srdéčku věděl
že Morava je domov múj

Mám svoju Moravu tolik rád
a proto jí chcu ten verš věnovat
Na Moravě se narodil jsem
Moravu zvu svojím domovem

Aleksandr "Aleš" Balcárek, básník moravský a slovanský

20. července 2010 v 15:20 | Alda |  Osobnosti
Balcarek
Aleksandr Balcárek, známější jako "Aleš" (slovanská forma tohoto jména, vycházející z italského "Alesio", což je zdrobnělina jména "Alexandr") je považován za nejvýznamnějšího moravského básníka svojí doby, teda počátku druhé polovice 19. staletí. Aj přes krátký čas, po který mohl tvořit, za sebou stihl zanechat sice nerozsáhlou, z hlediska moravského však velice významnou zbírku veršú, které za svojeho života vydával časopisecky a po jeho smrti byly uspořádány ve zborníku "Aleksandra Balcárka básně pozůstalé" vydaném jeho přáteli v Praze roku 1876.
Aleš Balcárek se narodil 21. února 1840 v Šumvaldu blíže Uničova. Už jako mladý chlapec přišel o matku a jeho otec ho, sotva 8 rokú starého, dal na výchovu do německy mluvící rodiny, což Aleš těžce nesl ("...bych v odlehlé vesnici zíraje zcela neznámé tváře lidí jazyku německému se přiučil na újmu mateřštině své. Již tato okolnost mluví nehezky pro vyloučení předčasné z kruhu domácího...").
Studoval na gymnáziu v Olomoucu, ale nemohl studia završit maturitní skouškou, neboť se svojím národním cítěním znelíbil řediteli školy, jistému Wibiralovi. V prúběhu 4. ročníku odešel do Vídně, v polovici roku 1861 ho osud zavál do Prahy, kde se stal korektorem v Jeřábkově tiskárně.
Praha tehdy žila vlasteneckým a obrozeneckým životem, který Balcárka velice zaujal a o němž spravoval svoje moravské krajany v četných dopisech. Více než tehdy vrcholící české národní obrození mu však bylo blízké národní obrození všeckých slovanských národú (Balcárek byl horlivým stoupencem panslavizmu), mezi nimi také národa moravského, který považoval za naprosto samostatný,  postavený na roveň národa českého či jiných. Jeho básně sú prodchnuty moravanstvím, Balcárek se zajmá aj o moravské dějiny, předvšeckým o období Velké Moravy - část rozsáhlejší básně Jarní zpěvy, kterú možete v plném znění najít tu: http://cs.wikisource.org/wiki/Aleksandra_Balc%C3%A1rka_poz%C5%AFstal%C3%A9_b%C3%A1sn%C4%9B/Jarn%C3%AD_zvuky#P.C3.A1d_.C5.99.C3.AD.C5.A1e_Velko-Moravsk.C3.A9.
Aleksandr Balcárek by jistě vytvořil více takých veršú, ale sotva se zjara roku 1862 uzdravil z vážné nemoci, zahynul tragicky 1. května pádem z římsy Koňské brány blíže pražského Václavského náměstí. Pohřben byl se všeckými poctami na olšanském hřbitovu, kde na jeho náhrobku bylo (je?) psáno: "Zhynula naděje: Aleks. Balcárek - Moravan 1840-1862." Stráty takého talentu litoval aj Jan Neruda, slovy: "Jen jediné decennium (teda: desetiletí) a měli jsme o uznaný talent více."
Za vyjmečně nadčasový možeme považovat Balcárkúv verš zván "Na vlasť." Od jeho vzniku uplynulo již 150 rokú - a stále platí:

Ó Moravo, kdy vzejde pak
ti jednou slunce spásy?
Kdy vstaneš opět v slávě své,
ve záři nové krásy?

Ach, prsa má se bolně dmou,
když na tvůj pomním osud;
tu krev vře ve mně, pomním-li
že v jařmu úpíš posud.

To jařmo ne tak tělo tvé
jak ducha tvého moří:
ha! svrhni pouta otroctví,
vždyť otrok jen se koří.

Či chceš snad býti otrokem
a v poutech hnusných hníti?
Ne, ne, ty dýcháš svobodou
a v svobodě chceš žíti.

Nuž, povstaň tedy ze mdloby,
a chvátej pro svobodu;
hle, tobě kyne osvěta,
a sláva tvému rodu!

Najdete tam aj eště úryvek z Balcárkovy básně "Moravan."

Zdroj: Slavík, Bedřich: Z díla Alše Balcárka
Wikipedie, otevřená encyklopedie, čl. Aleš Balcárek; Wikizdroje, čl. Aleksandra Balcárka básně pozůstalé - Duše v bouři

Rešovské vodopady

19. července 2010 v 0:17 | Alda |  Zajmavá místa
Když jsem se svojí kamarádky zeptal, kam bychom mohli jet na výlet, navrhla Rešovské vodopady. Tento nápad se mně zdál jako hodně dobrý, vzhledem k tomu, že v městu bylo koncem minulého tydne (jeli sme v patku) téměř až nesnesitelné horko. Kombinace vyšší poloha místa, les a voda vypadala hodně lákavě. A spojení koneckoncú bylo docela přijatelné, s jedním přestupem tam aj spět.
Naša trasa vedla z Tvrdkova po červené značce stále dolú k Rešovským vodopadúm a z tama sme potom pokračovali po značce zelené do Dlouhé Loučky. Vzhledem k tomu, že se jde stále z kopce, je to trasa velice nenáročná a možu ju teda doporučit aj méně zdatným výletníkúm. V podstatě se autobusem necháte vyvést nahoru na kopec (když už o tom mluvím, v Tvrdkovu bylo tak báječné klima, chladňučko, čerstvučko, škoda, že sme ho tak rychle opustili) a sejdete dolú. Délka trasy je 12 kilometrú a dá se zvládnout aj za dvě hodiny. Jen si u vodopadú dávajte pozor, kam šlapete, bo tam može být pěkně kluzko a taky se možete nedobrovolně vykoupat! (Jak se to stalo aj mně).
Detail spojení z Olomouca: autobus Olomouc-Jeseník, odj. 14:30 z olomouckého autobusového nádraží, vystoupit v Dlouhé Loučce a pokračovat do Tvrdkova (odj. 15:23; pozor: tento autobus nejede ze stejné zastávky, na které vystoupíte, musíte přejít křižovatku! - příj. do Tvrdkova 15:43). Spět: z Dlouhé Loučky (zastávka u radnice, dovede vás tam turistická značka od vodopadú) autobus do Uničova (odj. 18:08) nebo do Újezda (odj. 18:49) a odtamtud pak vlak (odj. 18:39 z Uničova nebo 19:43 z Újezda). U dřívějšího spoje je lepší návaznost (v Uničovu čekáte 20 minut, v Újezdu 40), ale zas musíte docela natáhnout krok. Nám se podařilo ten dřívější stihnout (nicméně nejeli sme od radnice, ale od kraje Dlouhé Loučky, kam se dá dojít po silnici z Valšova Dolu). Mimochodem, Dlouhá Loučka je jednou z hrdých moravských dědin, které 5. července vyvěsily našu zemskou vlajku.

resov1
Právě na této skále mně ujela noha a už jsem sklouzl podél toho vodopadu vpravo až do túňky kousek níže. Eště že bylo také teplo...

resov2
Jeden z četných vodopadú

resov3
Pravděpodobně tentýž vodopad z jiného pohledu

resov4
Prúchod okolo vodopadú dost usnadňují také schúdky (vlevo si možete všimnout, že zábradlí je poškozeno - kousek níže je spadlý strom).

resov5
Rešovské vodopady sú bezpochyby jedním z nejkrásnějších koutú Moravy!




Pláč nad strátou

16. července 2010 v 1:32 | Alda |  Umělecká tvorba
Tož už nám naše dědictví vzali
včil zbývá, abychom ho oplakali.
Mezi jejich klenoty snadno se stratí!
Kdo nám Tě, Epopeji, kdo nám Tě vrátí?

Včil plače nejen Moravský Krumlov,
plače s ním Prostějov, plače též Plumlov,
Zábřeh, Zlín, Brno, Ostrava,
nad tou strátou plače celá Morava.

k aktuálnímu dění v Moravském Krumlovu:
Včil zdá se, všecko straceno néni
Řekli sme jasně, že nedáme si Tě brat!
Přes Vysočinu ten hlas zní
Budou ho tam na druhé straně poslouchat?

Poezie moravského disentu - Velehrad

14. července 2010 v 18:41 | Poezie moravského disentu |  Umělecká tvorba
Je to děs a těžko k víře,
údiv se mi v tváři zračí,
proč na Velehradě v zemi naší,
kde Metodúv duch se možná vznáší,
pražák a Vlk si hrají na pastýře
Z poutníkú pak mnohý v skrytu,
slyšet doufal moravského metropolitu,
vyslechnout přišel věci hojné,
ty o českém palladiu však krajně nepřístojné.
Kdy už dostane tu rozum šanci,
to jen k Čechám má relevanci

Já nesnesu ten blábol tiše vrně,
Morava své má palladium na Starém Brně

nově je též k dispozici video na jútubu, kde je výše uvedený verš recitován: http://www.youtube.com/watch?v=C-QtYeXiiWA

Miluše Březinová - Moravané v nedávné minulosti: tak trochu jiné dějiny

14. července 2010 v 18:30 | Alda |  K přečtení
Tato knížka mluví o Moravanech jako o obyvatelech Moravy, o moravanství v ní néni zmínka. Ale přesto vám ju chcu doporučit k přečtení, sú v ní zachyceny skutečné příběhy obyčejných lidí, které si nemožete přečíst v žádné odborné dějepisné publikaci.
Kniha je rozdělena do několika částí. Prvá vypráví o životu na Vysočině (historické oblasti, nikoliv jednom ze současných krajú) a v Beskydech na přelomu 19. a 20. staletí. Druhá se věnuje druhé světové válce, jednak v Olomoucu (tu sú vzpomínky velice zajmavě zachyceny ve formě deníku dospívajícího děvčete, takže to može připomnět slavný Deník Anne Frankové) a jednak opět v oblasti Beskyd, kde se, zejména koncem války, vyskytovalo mnoho partyzánú. Třetí část hovoří o období po roku 1948, hlavním tématem sú tu starosti sedlákú s nucenou kolektivizací púdy. Čtvrtá zachycuje (opět formou deníku studentky) dny okupace v roku 1968, patá pak sametovou revolucu.
Autorka (narozena roku 1930 v Olomoucu) je malířkou, básnířkou a bývalou učitelkou (ve Velkých Heralticích, v Morávce blíže Frydku-Místku, později v Olomoucu-Hodolanech). K svojemu dílu píše toto - podle mě dobře vystihuje poslání knihy: "Přála bych si, aby přímočarost drobných hrdinů patřila k těm nápovědám, které pomohou člověku porozumět času, který už uplynul."
Kniha je doplněna reprodukcemi autorčiných obrázkú beskydských chalup, které tvoří cyklus "Zde žila skromnost a snášenlivost." Sú uvedeny následujícími slovy: "Připomenout si staré domovy moravských předků [...] může dnes nejen potěšit, ale i přinést naději, že to, co přirozeným způsobem života nasály do sebe dřívější generace, dokážeme také udržet. [...] Zachovejme si staré tradice a važme si všeho, co dobrého nám naši předkové zanechali." A tato slova tu uvádím, protože autorka - aniž by snad nějak zvláště chtěla - nimi dobře vystihuje jednu z podstat nedávno započatého moravského národního obrození.

kniha

Krásný nedělní výlet

12. července 2010 v 22:21 | Alda |  Zajmavá místa
V nedělu ráno jsem dostal takú chuť někam vyrazit. Záhy se mně nabídla moja oblíbená možnost: okolí Litovle. Dobře jsem udělal. Byl vyjmečně krásný den, aj když slunéčko hodně pálilo a teda spíše než k pěšímu výletu lákalo ke koupání, což bylo na okraji Litovle při Moravě docela znat. Aj na litovelském koupališti bylo rušno, ale sotva jsem se dostal dále, potkal jsem už jen málo lidí, nejčastěji vodákú.
Prvá část mojí cesty vedla podél Moravy. Klenba stromú aj blízkost vody udělaly letní žár o mnoho snesitelnější. Naplno jsem ho poznal až před Řimicemi, kde jsem kus šel přes luka po polorozbité silnici, která dříve zřejmě sloužila jako hlavní, dnešnímu provozu by však jen stěží stačila. V Řimicích mě turistický ukazatel upozornil na kapli Sv. Jana Křtitele, takže jsem se v této dědině trochu zdržel, abych ju našel. Dále mě pak moja cesta vedla přes Měník a Třesínský les k Mladečským jeskyním a do samotné Mladče (kde mě zas turistický ukazatel mírně šokoval, což možete vidět níže na obrázku). Došel jsem pak k mostu přes Moravu, který je od Mladče sotva kilometr vzdálen (směrem na Nové Zámky) a opět podél Moravy jsem se vrátil spět do Litovle.
Celá trasa je asi 16,5 kilometru dlouhá a má několik variant, takže ju možete jít vícekrát, aniž by vám připadla stejná. Myslím, že je to dobrý typ na výlet - a nejen na nedělní, tož přijeďte, ať možete poznat další krásný kout naší nádherné vlasti!

vylet1
Podél vody a ve stínu stromú je aj parný den o mnoho snesitelnější... pozor nicméně na komáry, je jich tu spoustu. (mezi Litovlí a Mladčí)

vylet2
V oblasti je několik naučných stezek, které návštěvníky zeznamují s touto oblastí, její květenou aj zvířecími obyvateli, popřípadu s dalšími zajmavostmi (tato vede podél Moravy z Litovle do Mladče a dále do Nových Zámkú).

vylet3
Popadané stromy nésú odklízeny, pokud přímo nebrání v prúchodu, čímž je podpořena přirozená obnova lesa. (mezi Litovlí a Mladčí)

vylet4
Tato mýtinka musela vzniknout teprve nedávno (mezi Mladčí a Řimicemi).

vylet5
Kaple Sv. Jana Nepomuckého z r. 1727 v Řimicích na návsi

vylet6
Jak krásná je ta moravská zem, zalita letním slunéčkem... (za Řimicemi)

vylet7
Třesínský les

vylet8
A ještě jednou!

vylet9
Tato budova blíže Mladečských jeskyní byla dříve ozdravovnou, včil je z ní penzion. Scenérie na fasádě z doby nedávné připomíná romány Eduarda Štorcha.

vylet10
Mladeč, nebo... "Mladež" ??? Či snad "mládež" ???

Zem plna krás

12. července 2010 v 1:01 | Alda |  Umělecká tvorba
S jarem v horách sněhy tají
Řeky aj potoky hned prudší tok mají
Hleď květiny kvést, slyš ptáky všecky spívat
Moravská zem je plna krás, stačí se dívat

Přes leto slunéčko hřeje aj pálí
Či hrom bouře burácí odněkud zdáli
Hleď pšeničku, žito, všecko ovoce zrát
Moravská zem je plna krás, stačí se dívat

S podzimem plášť barevný
Dostanou všecky stromy
Hleď všeckými barvami je hrát
Moravská zem je plna krás, stačí se dívat

V zimě sněh zem přikryje
A co ledu na rybníkách je
Hleď v tom tichu tu zem spat
Moravská zem je plna krás, stačí se dívat

A kdo má tu zem rád
Ten se chce dívat!

Moravská vlajka

8. července 2010 v 0:22 | Alda |  Umělecká tvorba
Moravská vlajka na stožár stoupá,
větr ju svojím dechem houpá.
Ta vlajka skví se dvěmi barvami,
výše je pruh oranžový, níže pak červený.
A symbol orlice na ní
hlásá včil Moravanú znovuzrození.
Moravská vlajka skví se v záři slunéčka,
radostí jásají moravská srdéčka.
Jen radujme se, radujme se, Moravané!
Že vlaje symbol vlasti naší milované!

Úspěch moravského hnutí

8. července 2010 v 0:11 | Alda |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Moravské hnutí kráčí kupředu malými krúčky, sú to předvšeckým drobné úspěchy, které ho posunují dále. Ale to, co se povedlo Moravské národní obci (MNO), nemá v novodobých dějinách moravanství obdoby. Členúm této nepolitické organizace se podařilo přesvědčit zastupitele 72 moravských dědin a měst, aby o svátku příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu, teda 5. července, vyvěsili moravskou zemskou vlajku na svojí radnici či budově obecního úřadu. Zastupitelé dostáli svojim slovúm a v den, který je považován za moravský národní svátek, moravská vlajka opravdu zavlála po boku státní vlajky ČR.
O akci informovala regionální aj celostátní média - ve svojich hlavních správách se o ní zmínily ČT1 aj TV NOVA. Přitom bylo zdúrazněno, že se jedná o připomenutí Moravy jakožto svébytné historické a kulturní oblasti. Věřme teda, že tato akce přitáhla pozornost alespoň části moravské veřejnosti, která včil poprve dostala možnost uvědomět si svoju příslušnost k Moravě symbolem tak významným, jako je zemská vlajka. Za sebe velice děkuju všeckým, kdož se na této akci podíleli, jak členúm MNO, kteří připravili výzvu a předložili ju jednotlivým zastupitelstvúm, tak zastupitelúm, kteří ju pak následně schválili. Považuju tuto akcu za významný krok kupředu pro celé moravské hnutí. Připojím svoje přání, aby se uskutečnila aj příští rok, pokud možno v eště větším rozsahu.
Osobně jsem neměl možnost žádnou z vlajících moravských zástav zvěčnit. Vypravil jsem se sice do Příkaz, kde rovněž zavlála, ale až v úterku 6. července - na fejsbúku jsem se totiž dočtl, že vlajky měly zústat vyvěšeny až do středy. Vlajka už bohužel na budově tamního obecního úřadu nevlála. Velice si teda vážím svolení MNO, že tu možu užít několik fotek, které sú zveřejněny na  jeho fejsbúkovém profilu. 

vlajka01
Velká Bíteš

vlajka02
Zakřany

vlajka03
Oslavany

vlajka04
Brníčko

vlajka05
Rohle

Na obrázkách možete pěkně vidět, že ať už moravská vlajka visí vedle vlajky ČR, vlajky EU nebo vlajky dané obce, vždy jim dělá dobrou společnost. Možeme teda doufat, že jednoho dne bude po jejich boku vlát aj ve dny všední, nejen sváteční. To nejmenší, co pro to asi možete aj vy všeci čtenáři udělat, je hlasovat v anketě Brněnského deníku ohledně vyvěšování moravské zemské vlajky (tu odkaz):

Sémanticky nejasní Češi

6. července 2010 v 14:43 | ing. Antonín Růžička |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné

   Čeština je skutečně  krásný a bohatý jazyk, ale ani ona se nedokáže vyhnout jazykově nejednoznačným výrazúm jako rozlišit obyvatele území, státní příslušnost od národnosti.
    Jsou vyjímky, kdy si člověk nesplete Brita s Angličanem, Belgičana s Vlámem, ale co Katalánec versus Španěl, Katalánec má bezesporu španělskou státní příslušnost, nikoliv však národnost.
    U nás v centrální Evropě je to ještě složitější, ale to až od nějakého 19., 20. století, do té doby existovalo jediné kritérium příslušnost k zemi, tedy Češi a Moravané, tato identita byla dozajista primární ve vztahu k soustátí Koruny české nebo rakouskému mocnářství, Lužický Srb byl prostě Lužickým Srbem a nikoli Čechem, přestože oboje Lužice do Koruny české přináležely.
    V 19. století  došlo ke vzniku německého národa, dokonce byla zjevná snaha považovat za Němce i Rakušany, na to reagovali Češi a Moravané  těsnějším spojenectvím, údajně tehdy zanikly tzv. zemské  národy a vznikl jeden novodobý státotvorný český národ. Navíc se nám situace komplikuje vytvořením státu s poněkud matoucím a nepříliš šťastným názvem Česká republika. Mimochodem jeho tvúrci v Saint-Germainské smlouvě se prozíravě neodvolávali na nějaký český národ, ale mluvili o obyvatelích Čech, Moravy, části Slezska ...
   Kdo je tedy Čech? Može to být obyvatel Čech, ale i ČR. Co se týče českého národa, hovořilo se tu o dvouch. Ten první je vymezen historickým  územím Čech, tedy České kotliny, legendou o praotci Čechovi, o raných Přemyslovcích a svatém Václavovi i dalšími českými svatými a také heraldickým symbolem - dvouocasým královským lvem. Ten druhý by byl definován poměrně uměle vytvořeným českým jazykem a vlastně ničím jiným, jazykem, který lze stejně dobře a oprávněně nazývat česko-moravským a vlastně i národ by bylo možné nazývat českomoravským.
     Zmíněné  atributy českého národa jsou pro Moravu irelevantní, ani bájní  Přemyslovci, dokonce ani svatý Václav vládnoucí pouze a pouze Čechám, se jí netýkají. A královský lev? Přemyslovská  knížata jej neznala, až králové, to měl ale pouze jednoduchý chvost, zdvojení pochází někdy z časú Lucemburkú (rovněž měli podobného vlastního lva v erbu). Již od dob prvních českých králú, za Lucemburkú zvlášť patrno, byla na Čechách ( nikoli českém králi ) Morava nezávislým markrabstvím. Nic z těchto by tedy nemohlo být tedy použitelné pro onen novodobý český národ. Ale ony všechny přežily dodnes, stále jsou živé, jak tehdy mohli zemští Češi zaniknout? Lidé se zřejmě nezávisle na sobě hlásí k oběma národúm a žádný sčítací komisař to nedokáže odlišit, navíc spousta respondentú mu tam píše státní příslušnost.
     A Moravané, ti byli vždy zemským národem a rozhodně nezanikli. Koneckoncú Petr Bezruč viděl "Slezskou Ostravu národa moravského, a to ještě počátkem 20. století. Rozhodně se nerozpustili v nějakém univerzálním národu, zvláště pokud v něm nezmizeli ani všichni zemští Češi.



ing. Růžička
    

Velehrad 2010 slovem aj obrázkem

6. července 2010 v 14:37 | ALdA |  Zajmavá místa
Patého července si státním svátkem připomínáme příchod slovanských věrozvěstú Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu roku 863 (ve skutečnosti ovšem nepřišli tohoto dne, tento byl určen pro oslavu jejich příchodu až mnohem později). V tento den je na nejvýznamnějším moravském poutním místu, Velehradu, sloužena významná mše, které se tradičně účastní několik desítek tisícú poutníkú nejen z Moravy a z Čech, ale aj zjinama. Pro Moravany má tento den význam aj jako nejvýznamnější moravský svátek, den moravské národnosti.
Na výzvu PS Moravané, která už poněkolikáté pořádala na Velehradu vlajkovou akcu, jsem se společně s maminkou sešel u Archeoskanzenu Modrá v ranních hodinách s několika dalšími moravskými patrioty, abychom svojí přítomností a předvšeckým několika moravskými zemskými vlajkami připomněli ostatním účastníkúm mše aj médiám, že slovanští věrozvěsti přišli na Velkou Moravu na žádost jejího panovníka Rastislava a že tento den považujeme za svúj národní svátek. Tohoto roku byla vlajková akce obohacena rozdáváním letákú informujících o dúvodech naší účasti na velehradské mši, předvšeckým však významným ceremoniálem, při kterém Msgre. Jan Graubner, metropolita moravský a arcibiskup olomoucký, posvětil moravskou vlajku a požehnal všeckým, které (dle jeho slov) tato vlajka spojuje. Pan arcibiskup tak k velké radosti všeckých zúčastněných vyhověl žádostem Moravské národní rady a Moravského národního kongresu. Aj přesto, že osobně nésu věřící, tento okamžik na mě hluboce zapúsobil. Měl jsem pocit, že moravské hnutí je zase o něco dále.
Dalším významným okamžikem byl závěr mše, kdy se spívala duchovní píseň Dědictví otců. Tato píseň jasně zmiňuje, že soluňští bratři přišli na Moravu, aby tu hlásali nejen křesťanskou věru, ale aj šířili vzdělanost a kulturu. Spíval jsem ju jak hymnu a vlajku, která mně byla svěřena, jsem zvedl vysoko do výše.
A je to právě takými malými krúčky, jako sú vlajky, letáky, písně a přízeň významných osobností, (zmínil bych eště zástupce slovenské biskupské obce, který nezapomněl na to, že Velehrad je moravským poutním místem), kterými se moravské hnutí dostává kupředu. Zbývá doufat, že tomu tak bude aj nadále. A pozvat vás všecky, kdo ste se tohoto roku velehradské vlajkové akce nezúčastnili, abyste tak učinili příště. Stojí to za to.

velehrad1
Jedna z hrdých moravských vlastenek

velehrad2
Porada účastníkú u Archeoskanzenu Modrá těsně před přesunem na Velehrad

velehrad3
Moravské vlajky se ve velehradské davu nestratily!

velehrad4
Před vstupem do velehradské baziliky čekali zástupci Řádu moravských rytířú.

velehrad5
Moravská vlajka zdobila aj vstup do Archeoskanzenu Modrá a to až do odpoledne.