Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Ohlas písní irských

4. června 2010 v 16:41 | Alda |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Je tomu už více jak dva roky, co se skutečným potěšením poslouchám irské písničky. Mojím prvým seznámením s nimi byla klasická lidovka "What Shall We Do with a Drunken Sailor," ale teprve revolucionářská "Rifles of the I.R.A." od pravděpodobně nejznámější irské folkové kapely The Wolfe Tones otevřela irským písničkám cestu do mojeho srdce. Záhy jsem se začal zajmat o "podhoubí" písní - o irskou kulturu, dějiny, místopis - skrátka o Iry samotné. Je to teda díky irským písničkám, že dneska vím, kdo to byl Brián Bohrú, proč je patronem Irska právě Sv.Patrik, jaký význam měl pro Iry politik Daniel O´Connell, co to byla púvodně IRA a proč vznikla nebo proč žije jen v Spojených státech dneska více Irú než v samotném Irsku. A mnohem více.
Písně sú klíčem k duši lidí, kteří je složili - podařilo se mně teda nahlédnout do duší Irú. Mnohé mně zústalo skryto, jedno jsem však pochopil. Staletí úporného - a mnohdy aj bohužel krvavého - boje proti cizí nadvládě vytvořila tak pevnou národní identitu, jakou bychom těžko hledali jinde ve světu. Nemožu tvrdit, že všeci Irové sú hrdi na to, co všecko se v jejich minulosti dělo, aj když písně často vyznívají pozitivně - ale su si jistý, že sú si jí dobře vědomi, což je právě základ té pevné národní identity. Desítky irských národních hrdinú se těší velké oblibě aj po staletích, která uplynula od jejich činú.
Nechcu Iry dávat za vzor spúsobu, jak dosáhnout uznání - válka IRA s oddíly britské Královské armády byla velmi krutá a podepsáním příměří se proměnila v občanskou válku stoupencú příměří s Velkou Británií a jeho odpúrcú, při níž byl Michael Collins, předák IRA, který podepsal příměří, zastřelen. Co se mně však na tomtu národu líbí - a je hlavním dúvodem, proč vúbec píšu tento článek - je jejich výše zmíněná pevná národní identita a hrdost na to, že sú Irové - tak jak já su hrdý na to, že su Moravan.
Mojimi vúbec nejoblíbenějšími irskými písničkami sú také, které opěvují krásu irské země a lásku jejího národa k ní. Dneska, kdy proces globalizace přináší jakousi podivnou jednotnou kulturu, která vychází především z amerických vzorú, je dúležité si uvědomit svoju příslušnost k určitému místu a k určitému lidu, chceme-li zabránit naprostému zmizení regionálních odlišností vznikajících po staletí. Právě v tomto nám (a nejen nám) Irové možú být dobrým vzorem.
Písní opěvujících irskou zemi je vskutku mnoho. Jednu z nich jsem poslouchal, když jsem se vracel ze Svíčkového pochodu PS Moravané v únoru letošního roku. A aj když její tekst je o místu tisíce kilometrú vzdáleném (Antrim Coast - pobřeží Irského moře v oblasti Ulsteru, teda Severního Irska), uvědoměl jsem si svoju náležitost k Moravě, která je mojím domovem, jak nikdy předtím ani od té doby do dneška.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Kvapil | 10. června 2010 v 8:35 | Reagovat

Před několika málo lety jsem na pár dnů navštívil Irsko. Krátce před odletem domů jsem navštívil modlitebnu nějaké nekatolické církve, kde právě probíhala bohoslužba. Uchvátilo mě, kolik tam, bylo mladých lidí, ale hlavně, s jakým hlubokým vnitřím zaujetím a prožitkem se tam ti lidé projevovali. Jeden muž středního věku dokonce mával do rytmu duchovní písně irskou vlajkou. Kéž bychom my Moravané v sobě našli alespoň kus takové pevné a rozhodné nátury!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama