Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Nezapomeňme na Javoříčko!

15. května 2010 v 17:52 | Alda |  Z moravských dějin
Zapomenuté Javoříčko - taký název měla krátkodobá dubnová výstava v olomouckém Vlastivědném muzeu u příležitosti 65. výročí vypálení této dědiny nacisty. Využil jsem teda volného sobotního odpoledne a vypravil se tam. V jediném sálu byla asi dvacítka fotek, ohořelé zbytky trámú (pravděpodobně autentický pozústatek nacistického řádění), okenní tabulka a bílý kříž. Podle slov zaměstnance muzea byl zájem o výstavu nevelký, v dobu svojí návštěvy jsem byl v sálu sám. Pochopitelně mě to mrzelo - javoříčská tragédie doposud zústává ve stínu známějších Lidic a Ležákú. A přitom néni nějak méně tragická - naopak, zdá se ještě tragičtější tím, že k ní došlo pouhé tři dny před německou kapitulací a v dobu, kdy už východní a jižní oblasti Moravy byly osvobozeny a Rudá armáda postupovala dále do Čech.
Co se vlastně tenkrát stalo? V ranních hodinách dne 5.května 1945 obklíčil protipartyzánský oddíl Waffen-SS pod vedením Egona Lüdemanna obec Javoříčko. Nacističtí vojáci zaútočili na domy nic netušících obyvatelú pancéřovými pěstmi a granáty, takže celá dědina zanedlouho stála v plamenech. Dále postříleli nebo ubili všecky muže a chlapce; nejmladšímu bylo 15 rokú, nejstaršímu 76; propustili pouze jednoho starce. Celkem teda zmařili 38 životú obyčejných lidí. Ženy a děcka byly z dědiny vyhnány pryč k Veselíčku.
Do dneška nevíme, kdož dal ke hrúznému vraždění příkaz. Dúvodem nacistického řádění byla údajná pomoc obyvatelú partyzánúm. Na Moravě tehdy bylo partyzánských skupin mnoho, a Bouzovsko patřilo k centrúm odboje. Činnost partyzánú tu umožňoval kopcovitý a lesnatý terén. Civilní obyvatelstvo pochopitelně partyzánúm pomáhalo, aj když jejich přítomnost znamenala nebezpečí. Někteří partyzáni se však aj k civilistúm chovali krutě, například jeden z předákú partyzánské skupiny Jermak, Grigorij Litviško, zastřelil v dubnu 1945 Hildu Victorovou, která partyzánúm ochotně pomáhala. Litviško ju obvinil ze zrady, když se jeden z jeho spolupracovníkú dlouho nevracel z tajné cesty do Litovle (to z dúvodu, že se na zpáteční cestě zdržel).
V dobu, kdy nacisti vypalovali Javoříčko a vraždili jeho obyvatele, byli partyzáni poměrně daleko. Na otázku, proč dědinu nebránili, aj když by to bylo bývalo možno, odpověděli jedné z přeživších, že nechtěli padnout na samém konci války. V tomto kontekstu vyznívá smrt 38 obyčejných lidí ještě tragičtěji.
Pokud jde o dědinu samotnou, jen hájovna a stará škola zústaly ušetřeny ohně, všecky ostatní domy a budovy vyhořely. Domy, které v obci stojí dneska, byly teda postaveny až po válce.
Na místu hromadného hrobu byl už 7.května 1945 vztyčen dřevěný kříž. V roku 1955 zde byl vytvořen akademickým sochařem Janem Třískou památník podle návrhu architekta Miroslava Putny ve stylu socialistického realizmu. Tento památník byl v roku 1978 prohlášen národní kulturní památkou, jíž je dodneška. Najdete ho kousek od autobusové zastávky v Javoříčku, takže když pújdete třeba navštívit Javoříčské jeskyně nebo Bouzov, zastavte se na chvílu u něho a vzpomeňte na tragickou událost, ať Javoříčko nemusí být "zapomenuté."      
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tony | 15. května 2010 v 19:03 | Reagovat

Na Moravě by měl být 7.5. slaven jako státní svátek...

2 Czewa | Web | 16. května 2010 v 19:46 | Reagovat

Na některé z našich výměn se myslím Franocouzi na ten pomník jeli podívat - Ch. po mně chtěla, abych se na něj zeptala dědy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama