Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Malý velký Moravan Karel Kryl a jeho odkaz dneska

15. května 2010 v 17:46 | Alda |  Osobnosti
Kryl
Karla Kryla znáte asi všeci jako symbol vzdoru proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roku 1968, vynikajicího písničkáře a básníka a snad aj jako čestného a upřímného člověka. Ti zasvěčenější o něm ví aj to, že pochází z Kroměříže a je jedním z nejvýraznější symbolú soudobého moravanství. Chcu, abyste všeci patřili k těm zasvěcenějším. Psal se rok 1992, když se Kryl (pravděpodobně už podruhé) otevřeně přihlásil k moravské národnosti těmito slovy: "Když chci svou národnost, svou moravskou národnost, ještě nemusím být zločincem. Chci být jen Moravan!" Byl aj velkým zastáncem jednotného Československa a rozpad státu v roku 1993 se ho velice dotkl a jen dovršil Krylovu nespokojenost s polistopadovým vývojem v zemi. Vrátil se do Německa, kde předtím strávil dvacet rokú v egzilu, a stáhl se do ústraní. Zanedlouho zemřel v nedožitých padesáti rokách. Jako by s Československem odešel aj jeden z jeho předních symbolú... Chcu dodat, že tehdejší prezident ČR Václav Havel sice udělil Krylovi medaili ku 28.říjnu in memoriam, jeho pohřbu se však nezúčastnil...
Co udělalo z Kryla tak výraznou postavu novodobých nejen moravských dějin? Byla to jeho neobyčejně silná osobnost a jeho odvaha říci svúj názor navzdory všeckému, co mu kvúli tomu hrozilo - a v neposlední řadě aj jeho výjimečné umělecké nadání, které mu umožnilo vyjádřit jeho názory, dojmy a pocity pomocí bohatých alegorií a jinotajú. Právě díky těmto pronikly Krylovy písničky spočátku aj do rádia - konkrétně do pořadu Dvanáct na houpačce, který představoval posluchačúm nové písně domácích aj zahraničních autorú. Netrvalo však dlouho a komunistická cenzura "prokoukla" Krylovy teksty - Karel Kryl se stal "nepřítelem socializmu číslo jedna." Přesto se mu ještě podařilo párkrát vystoupit před publikem, než v září 1969 odjel do NSR, nejprve jako účastník písničkářského festivalu, později v této zemi dostal politický azyl. Život tam pro něho nebyl vúbec jednoduchý, nikdy si úplně nezvykl, jeho jedinou vlastí bylo Československo. Za dvacet rokú, které v egzilu strávil, neustále sledoval domácí dění - a skládal další básně a písničky, které vycházely ve sbírkách a na LP deskách u rúzných zahraničních vydavatelú.
Krylúv návrat do Československa, kde právě proběhla sametová revoluce, byl pro písničkáře "nejhezčím tydnem jeho života." Pro nadšené davy lidí vítajících konec totality a příchod demokracie zaspíval společně s Karlem Gottem československou státní hymnu. Aj Gott si Kryla velice vážil - požádal ho totiž, zda by nemohl hymnu zaspívat s ním.
Krylovo nadšení z konce totality však rychle vyprchalo, jak už jsem napsal výše. Jeho představy o demokracii se hrubě rozcházely s představami režimu, který Kryl záhy začal opět kritizovat, čemuž se nemožeme divit - a stal se teda, včera obdivován, dneska nepohodlný. Otázka teda zní, jak by reagoval na dnešní stav nejen politiky, ale aj společnosti jako také. Troufnu si tvrdit, že značně kriticky - jak bychom tuto kritiku přijali? Obdivovali bychom ho ještě tolik, nebo by pro nás byl tak (či více) nepohodlný, jak byl pro komunistickou garnituru koncem 60.let a pro "demokratickou" garnituru po sametové revoluci? Máme sice svobodu slova, ale možeme si opravdu dovolit kritizovat poměry? A jestli ano, jak se na nás dívají ti, kdož s námi nesouhlasí?
Skončím tím, co považuju za Krylúv odkaz: neboj se říci, co si myslíš. A dodám ještě jednu otázku: chápe tento odkaz dneska ještě někdo z nás?

Zdroj:
Vlasák, Vladimír: Folkaři, kap. Hymna dvou velkých Karlů
Wikipedie, Otevřená encyklopedie, čl. Karel Kryl
Moravská demokracie, čl. Vzpomínka na Karla Kryla - Čechoslovák a Moravan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Czewa | Web | 16. května 2010 v 19:37 | Reagovat

Pěkný to článek. I ten v Saucu se mi líbil, na konci se dáváš do zajímavých úvah. Myslím, že by na Tebe byl K.K. pyšný:o). Podle mě se dnes všichni lidé nebojí říct, co si myslí. Někteří asi jo, ale najdou se i tací, co ne. Ale je pravda, že stále není možné dovolit si říkal opravdu všechno. Přece jen existují všemožné konvence. Ale i to je možná dobře. Kam by se pak svět odebíral, kdyby si opravdu každý dělal jen to, co chce? Vždycky je třeba se něčemu přizpůsobit...A kdo to dokáže a být přitom spokojený, tak to je šťastný člověk... Hm, to jsou možná trochu zmatené myšlenky, ale co už=D. Měj se!

2 Alda | 17. května 2010 v 18:27 | Reagovat

Samozřejmě, že spoustu lidí se nebojí říci, co si myslí. Ale tu jsem chtěl, aby se čtenář zamyslel: su já schopný/á říci, co si myslím, aj když to neodpovídá obecným představám?

3 Eduard Nud | 26. srpna 2015 v 17:51 | Reagovat

Dneska se nikdo nemusí bát říct nahlas to, co si myslí. Dneska už každý může v klidu nadávat na totalitu. Ale to jsem nechtěl. Karel Gott a Karel Kryl. Jeden uznávaný, druhý populární. A přitom kdyby dneska bylo tenkrát, na internetu jako by ani neexistoval. Každý by ho znal, ale nikdo by o něm oficiálně nehovořil. Že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama