Poznání naší tváře je dúležité, jestli si ju chceme obhájit...
Vaše příspěvky, připomínky, otázky, přání, stížnosti... (všecko jen smysluplné a k tématu) pište na adresu: moravska.orlica@gmail.com

Skrzevá slovácké vinohrady

28. října 2010 v 12:35 | ing. Antonín Růžička |  Zajmavá místa
Den začal chladně, přidalo se zpoždění autobusu, ale spoj v Hodoníně jsem stihl, odtud vláčkem dvě zastávky do Rohozce, vytáhnout moravskou vlajku, ať ji všichni vidí. A těch, co se mohli pokochat jejími žlutočervenými barvami, bylo dost, vlaky vyplivovaly další a další přívaly lidí. Přijížděli lidé ze vzdálených Čech i relativně blízkého Slovenska. Někteří projevili přání se s vlajkou vyfotit.
      Čekal jsem tam zhruba hodinu, než dorazil vlakem od Brna kolega, to už vlály vlajky dvě a ostrým tempem jsme vyráželi na 25 km dlouhou trasu. Specifikem tohoto pochodu jsou chybějící kontroly na trati, za to na ní bylo spoustu stánkú s burčákem.
      Na úvod jsme se nadýchali vúně hustého borového lesa, pak naše chřípí zachytilo pach koní, prošli jsme kol stáje Rudník, za ní se 17 km a 25 km tratě větvily, na rozcestí bylo turistické centrum, burčák a placky a opravdu vřelé přijetí z titulu našich vlajek.
      Přes obec Vacenovice jsme mírným svahem dorazili k liliovému kříži a soše vládce Sáma na vrchu Náklo, který snad skrývá hlavní město Velkomoravské říše, odkud se naskytly nádherné výhledy na zámek v Miloticích, Strážovský vrch, panorama Ždánického lesa a Chřibú.
      Prošli jsme obcí Dubňany, navštívili vinařství Spěvák, pak po hrázi rybníka a zas kousek lesem a přes pole, kde jsme sestupovali ke sklepúm v Mutěnicích. Zde již byla taková koncentrace lidí, otevřených sklepú, stánkú, burčáku, vína, keramiky...
      Zde poprvé nastal problém s orientací, jak včas najít cílovou kontrolu a nádraží, povedlo se, takže snad na příštím ročníku "Pochodu slováckými vinohrady" na prosluněném vínoplodém podbřišku naší Moravy znovu. U sklenky nápoje, jehož tradice zde sahá nikoli ke Karlu IV., ale až ke starým Římanům, v krajině upomínající dávnou historii mnohem starší než dějiny sousedních Čech. Historii a kulturu, kterou opravdu netřeba nazývat českou.




Růžička
 

Zamyšlení 28. října

28. října 2010 v 12:31 | Alda |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Co najdeme v kalendáři? Den vzniku samostatného československého státu. Teda státu, který už bychom dneska na mapách hledali marně. A jak sem se před časem v jiném článku mírně znechutil, spoustu lidí už ani stejně neví, proč vlastně ČR tento svátek slaví. Najdeme ale spoustu těch, kdo chodí v lampiónových prúvodech, aby si připomněli tuto událost společně s odkazem čechoslovakizmu, který se v praksi příliš neosvědčil, protože od počátku se snažil zjednotit mnoho rúzných národú, které předtím spolu zase tak mnoho společného neměli, do národa jediného. Pro vznik ČSR jako samostatného státu tato koncepce byla nezbytná, ale zároveň taky předurčila veškeré těžkosti, s kterými se ČSR po celou dobu svojí egzistence potýkala. Lampiónové prúvody si chcou připomnět eště jeden odkaz, totiž odkaz Masarykúv. Pravda zvítězí. A to je, zejména v současné ČR, výsměch. Koneckoncú, T.G. Masaryk nám zanechal aj další odkazy, třeba potřebu moravské samosprávy. Ale na ten se dneska poněkud pozapomnělo...
Pro většinu lidí je státní svátek vítaným volným dnem uprostřed tydne. Pro mě taky, to teda rád přiznám. Zejména včil, kdy studuju na VŠ a vítám každou volnou chvílu. A že jich mám možná méně, než bych opravdu chtěl, o tom svědčí aj to, že toto je prvý článek po dlouhé době. Chcu se vám omluvit, vážené čtenářky, vážení čtenáři. V poslední době su na tom s psaním vážně dost bídně. Skusím se ale polepšit. Moravská Orlica si udržuje slušnou návštěvnost, o čemž svědčí statystyky. Takže vám taky děkuju za vašu přízeň.
Na závěr vám chcu doporučit jinou možnost, co v tento přes všecko sváteční den slavit, máte-li zajem a chcete-li, aby pro vás byl více než jen volným dnem. Na toto období totiž připadá aj svátek významného moravského panovníka - sv. Rostislava. A nemusíte kvúli tomu chodit do lampiónového prúvodu. Stačí si spomenout na význam tehoto panovníka, díky kterému do naší země přišla vzdělanost, která se potom šířila aj do krajin ostatních. A to je vskutku odkaz, který stojí alespoň za spomínku. Je-li naším cílem skutečné poznání a vzdělání, pak možeme věřit aj odkazu Masarykovu. 

Hodonín - rodiště Tomáše Garrigua Masaryka a mnohem více

17. září 2010 v 22:39 | Alda |  Zajmavá místa
Dle předpokladú některých historikú je Hodonín jedním z nejstarších moravských měst - někteří se domnívají, že tu sídlo pod zhodným názvem mohlo egzistovat už za časú Sámovy říše a dokonce aj byt jejím sídelním městem. Výhodná poloha na křižovatce významných starých obchodních cest -  Jantarové a Soumaří stezky, navíc blíže brodú přes Moravu a Kyjovku, by tomu ostatně napověděla. V polovině jedenáctého staletí tu byla českým knížetem Břetislavem, patrně po připojení moravského území k Čechám, zbudována vodní tvrz na ochranu hranice s Uhrami. Kolem tvrze vznikla osada, která roku 1228 získala městská práva, udělená manželkou Přemysla Otakara I., královnou Konstancií. Město Hodonín bylo v minulosti několikrát místem významných polityckých jednání, například v roku 1301, kdy český král Václav II. přijal uherskou korunu pro svojeho syna Václava III. Na druhou stranu trpělo každým významnějším vojenským tažením, jmenujme alespoň období třicetileté války nebo válek napoleonských.
V polovici 19. staletí se Hodonín rychle rozvinul a stal se významným prúmyslovým aj obchodním centrem nejen v rámci Moravy, ale aj celé tehdejší rakouské monarchie. Přispělo k tomu předvšeckým vybudování Severní dráhy císaře Ferdinanda (prvý vlak přijel 1. května 1841), objevení nalezišť ropy, zemního plynu a hnědého uhlí (takzvaného lignytu) a rozvoj tabákového, potravinářského (cukrovar) a stavebního (cihelna) prúmyslu. Takým střediskem celé oblasti zústal dovčil, aj když například cukrovar uvolnil místo obchodní zóně a taktéž cihelna stratila svúj dřívější význam.
Z hlediska kultury je Hodonín dúležitý předvšeckým jako rodiště prvého prezidenta ČSR, Tomáše Garrigua Masaryka, který se tu narodil 7. března 1850. Místní jemu věnovaná ekspozice je nejrozsáhlejší svojeho druhu v celé ČR. Hodonínský symfonycký orchestr je významný aj z celoevropského hlediska, najdeme tu také Galerii výtvarného umění, zhromažďující díla místních aj evropských umělcú. Další turistyckou zajmavostí je místní zologická zahrada a loď Konstancie (pojmenována patrně po královně Konstancii) brázdící řeky Moravy. Už dvacet rokú slouží hodonínské lázně s jódobrómovou vodou, v současnosti jediné v oblasti. Tradyční je aj hodonínský lední hokej, z něhož vzešly hvězdy formátu Romana Čechmánka či Václava Nedomanského.

zdroje: Jihomoravský deník, 15. července 2003, čl. Z historie i současnosti královského města Hodonína
            vebové stránky města Hodonína, sekce Hodonín v datech

Poznámka: zajmavý článek o zajmavém městu jsem našel při naší dovolené v Starém Poddvorovu, patrně byl určen na podpal v krbových kamnech.
Doplňuju několik snímkú.

hodonin6
Pohled z rohu Masarykova (hlavního) náměstí

hodonin1
Hodonínská radnice

hodonin2
Prostor před radnicí. Do chodníku sú zasazeny tabulky s daty významných událostí z dějin města...

hodonin3
...jako třeba tato!

hodonin5
V této budově včil sídlí pobočka Evropského polytechnického institutu.

hodonin4
Je-li ulice pojmenována podle významné osoby, je vždy na tabulce uvedeno, čím se daná osoba proslavila, a taktéž její životní data.


 


Pár slov o trati č. 256 a pár fotek zastávky želetické

10. září 2010 v 11:21 | Alda |  Zajmavá místa
Při cestě na dovolenou do Starého Poddvorova nás dvě objížďky zavedly na silnici Bučovice-Ždánice-Čejč, která v jednom místu vede souběžně s bývalou železniční tratí č.256 Čejč-Ždánice. Moju pozornost upoutaly nejen koleje, které se strácejí ve vysoké trávě a někde i v porostu náletových dřevin, ale aj pozústatky sloupú telefonního vedení s potrhanými dráty a předvšeckým budova zastávky Želetice. Při spáteční cestě ze Starého Poddvorova do Olomouca jsem se rozhodl pořídit několik snímkú této již polorospadlé budovy a taktéž kolejiště v prostoru stanice.
Trať Čejč-Ždánice se začala stavět roku 1906, o dva roky později byla otevřena pro nákladní dopravu, následující rok byla zahájena aj doprava osobní. 25 kilometrú dlouhá trať byla určena předvšeckým pro přepravu řepy cukrovky, osobní doprava měla až druhotný význam. Stanice a zastávky na této trati se nacházely obvykle daleko od sídel, což se později trati stalo osudným. Trať sice přežila velký sesuv púdy v sedmdesátých letech, po němž byla nákladně opravena, ale nedokázala vzdorovat konkurenci dopravy autobusové a předvšeckým v 90.letech dopravě automobilové. Aj přesto se osobní doprava udržela do roku 1998. Eště o deset rokú dříve bylo dokonce možno z Čejče do Ždánic jet púlnočním (!) vlakem, jak dokládá tehdejší jízdní řád. To v dnešní době, kdy je dokonce v některých velkých městech rušena noční MHD, přinejmenším překvapí.
Osobní doprava na trati teda byla zastavena v roku 1998, přesně k 31.březnu. Nákladní doprava přežila do roku 2003, kdy svoju činnost skončila ždánická šroubárna, kam eště vlaky zajížděly. Trať byla částečně pojížděna aj nadále, a to v úseku Čejč-Uhřice u Kyjova, kde probíhala nakládka ropy. Nyní sú tamní zdroje napojeny na ropovod Družba a ani tento úsek teda néni v současnosti užíván. Fyzická likvidace mu ale zatím nehrozí, na rozdíl od koncového úseku z Uhřic do Ždánic. Ten byl v roku 2006, poté, co se tudy eště projelo pár zvláštních vlakú, úředně zrušen. V roku 2008 pak SŽDC vydala rozhodnutí o fyzické likvidaci této části trati. Likvidace již částečně proběhla, byly strženy staniční budovy v Ždánicích aj v Dražůvkách (předcházející stanice). Koleje však zústávají, stejně jako budova zastávky želetické, aj když měla likvidace být skončena k 30. červnu 2010. Naděje pro trať č. 256 mnoho nezbývá, avšak stále tu eště je ta možnost, že by trať přežila až do nástupu zemského zřízení v ČR, kterého se snad jednou dočkáme. Třeba by se moravské zemské úřady k polozapomenuté trati zachovaly vstřícněji. A eště jedna myšlenka mně napadá: kdyby byly snahy HSD-SMS počátkem 90.let uspěly a bývalá Země moravskoslezská by získala samosprávu už tenkrát, třeba by k ukončení provozu "Ždáňky" ani nebylo došlo...?

Zdroj: http://cejc-zdanice.webnode.cz

zeletice1
Celkový pohled na prostor zastávky/nákladiště Želetice. Koleje se téměř scela strácejí v trávě. Přesto lze dobře odhadnout, kam vedou (pohled od přejezdu směrem k Čejči).

zeletice4
Staniční budova sice eště stojí, ale nezústalo z ní než torzo, nesloužící ničemu jinému než řádění místních sprejerú...

zeletice5
Hlavní traťová kolej. Na snímku je vpravo sotva patrná hrana nástupiště, taktéž se strácející ve vysoké trávě.

zeletice6
Na opačném (od přejezdu) konci staniční budovy se dochovala tabule s názvem zastávky.

zeletice7
Vprostřed druhé staniční koleje se uchytil stromek. Koleje už téměř nésú vidět.



Dovolená na jižní Moravě slovem aj obrázkem

6. září 2010 v 19:29 | Alda |  Zajmavá místa
Tož jsem po dlouhých šesti rokách byl na rodinné dovolené. Strávili sme ju v krásném koutu naší vlasti, který je proslulý nejen tradičním, až do časú římských sahajícím, pěstováním vinné révy a výrobou vína. Tato oblast je známa aj svérázným, bohatým folklórem, archeologickými nalezišti v okolí Mikulčic a Dolních Věstonic, největší moravskou vodní nádrží Nové Mlýny nebo tím, že se tu narodil pozdější prvý československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk.
Aj když počasí nám příliš nepřálo, zvládli sme dva kolařské a dva pěší výlety, při nichž se mně podařilo udělat spoustu fotek, tož včil mám hodně materiálu k psaní článkú, které jsem v poslední době, přiznávám, dost zanedbával. Ale nyní takzvaná okurková sezóna končí a Moravská orlica je spět! Níže si zatím možete prohlédnout několik snímkú "letem světem" a těšit se na článek o rodném městu T.G. Masaryka Hodonínu, který tu brzo umístím.
Včil eště pár slov o dědině, kde sme měli pronajatou chatu. Starý Poddvorov je dědina asi třináct kilometrú od Hodonína uprostřed četných vinohradú. Od počátku svojí egzistence (prvá písemná zmínka o dědina pochází z roku 1704 - tehdy se dědina jmenovala Potvorov) až dovčil je zemědělskou osadou. Současný název nese od roku 1924. Žije tu asi 1000 obyvatelú. Patronem dědiny je sv. Martin, jemuž je tu zasvěcena zvonice z roku 1855 aj moderně vypadající kostel z počátku 90. let. Tradiční je tu (kromě pěstování vinné révy a výroby vína) vyšívání lidových krojú a vyškrabování velikonočních vajíček, od roku 1996 tu púsobí dětský národopisný soubor Kordulka, zabývající se folklórem oblasti Podluží.

Zdroj (informace o Starém Poddvorovu): propagační materiál (leták) vydaný OÚ Starý Poddvorov

jmorava1
Zařízení na těžbu ropy připomene další zvláštnost této oblasti. Toto však bohužel nebylo v provozu...

jmorava2
Sochu Tomáše Garrigua Masaryka, hodonínského rodáka a pozdějšího prezidenta ČSR, najdeme aj v Moravské Nové Vsi.

jmorava3
Sousoší Konstantina (Cyrila) a Metoděje najdeme v oblasti archeologických nalezišť blíže Mikulčic. Jedná se o dar Bulharské republiky. Sousoší vytvořil sochař Emil Venkov, slavnostně bylo odhaleno 23. května 2009.

jmorava4
Náměstí v Lednici s autobusovým nádražím

jmorava5
Park lednického zámku

jmorava6
Nehledě na kvalitu fotky, toto se jen tak nevidí...

jmorava7
Celkový pohled na opravenou část lednického zámku (opravy právě probíhají)

jmorava8
Vodní nádrž Nové Mlýny si dle mojeho soudu zaslouží označení "moravské moře!"

jmorava9
Panorama břehu "moravského moře" s charakteristyckými chatkami, přívěsy a stany, dědiny Pavlova a hradu Děvína dokládá barvitost tohoto koutu Moravy.


Velká Javořina 2010

6. září 2010 v 18:18 | ing. Antonín Růžička |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
   Je nás zase víc než vloni, zpívá se v jedné folkové písni, na niž jsem si vzpomněl při letošních slavnostech na vrcholu Velké Javořiny. Vloni tam za krásného počasí vlálo šest moravských vlajek, letos
v mlze, větru, chladu a neustále hrozícím dešti takřka dvakrát tolik. Podstatně poklesl počet stánkú i návštěvníkú, ale vlajek přibylo.
    Jako by se sám hromovládný Perun nechtěl dívat na projevy politikú a vadilo mu slyšet ty, co si ČR
pletou s Čechami, a rozhodně nebyl sám.
   Název slavností mluví o Češích a Slovácích, čímž ignoruje fakt, že se odehrávají na moravsko-slovenském pomezí, a proto zde jsou ty vlajky, jako tichý občanský protest. Někdo se tam dokonce vybavil cedulí : "Hledám Čecha", pokud je mi známo, žádného nenašel.
   Zato otevřené vlajkou vyjádřené projevy moravanství se setkávaly s podporou nejen obyčejných Moravanú, ale i přítomných Slovákú. Takže, přátelé, za rok zas a možná i dříve na Silvestra. Ale to si musíme připravit hlasivky, aby k písni J.K.Tyla o zemi české jsme sborově zapěli i moravskou hymnu.



Růžička

Možná se Vám tato reportáž už zdá malučko neaktuální, ovšem výzva ing. Růžičky platí stále.




Praotec na vrcholu

6. září 2010 v 18:14 | ing. Antonín Růžička |  Umělecká tvorba
Tvář postaršího mnicha byla pokryta kapkami potu jako sklenice dobře vychlazeného nápoje, bylo dusno a k večernímu ochlazení vylepšenému nálety komárú z blízkých lužních lesú zbývalo ještě několik hodin - optimální čas zchladit se někde ve sklepě.
I když dnešní den chystal zchlazení ještě před soumrakem. Obloha se zatáhla olověnými bouřkovými mračny až na prstenec blankytné modři nad blízkým pohořím. Host z relativně vzdálených Čech tento úkaz viděl poprvé. Púsobilo to dojmem, že se něco nadpozemského chystá sestoupit dolú přímo na vrcholky Pálavských kopcú. Skutečnost však byla mnohem prostší, rozpálené vápencové skály prostě nad sebou neumožnily dešťovým mrakúm uzavřít poslední výhled ma modř nebe.
    Ovšem ve sklepě bylo nejlépe, bude ještě pár let trvat, než římský císař, český král Karel IV. , ale v neposlední řadě i moravský markrabí přiveze francouzské odrúdy na Mělnicko (tak jak na Moravu slivoně), zdejší vinice však byly vpravdě starověké, protože je v těchto místech pěstovali již Římané (narážka na objev římského vinařského nože při stavbě Novomlýnských nádrží pod Pálavou).
   Při víně z kameninového džbánku se tak pěkně naslouchalo pověstem z dávných časú, děkan pražské kapituly byl dobrý posluchač, kdy na Stolovou horu a Děvín vystoupil vladyka svého lidu přicházející z Panonie, aby zde objevil kraj mlékem a medem oplývající a dal mu jméno svého lidu  - Morava. Také pověstem o dívčí válce mezi knížetem Sámem a místní matriarchální společností uctívající tyto vrchy jako ňadra Bohyně Země, končící svatbou knížete a velekněžky.
    Při víně se tak dobře naslouchá a tak špatně pamatuje, zvláště člověku z Bohemie, tedy z Čech , "tekutému slunci Moravy" nezvyklému, nelze se pak divit, když Kosmas ve své kronice všechno popletl, počínaje Praotcem Boemusem na Řípu...


Růžička

Čechy krásné, Morava má

11. srpna 2010 v 21:20 | Czewa |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Strávit tři dlouhé týdny v Čechách, konkrétně v okolí města Chrudim u CHKO Železné hory, mi ukázalo, že Čechy jsou oblast jiná než Morava, přesto však krásná a bohatá. Trávíc dny ve společnosti dětí a dospělých převážně z Prahy mi taky dalo celkem jasnou představu o tamních lidech. Dlouhé procházky lesem po skrytých i neskrytých cestách ji pak dotvořily ze strany přírodní.
Pražští lidé jsou obvykle ti velkoměšťáci, kteří na "své" město nedají dopustit a na zmínky o Moravě reagují přinejlepším nějakým "hm…", v horším případě hláškami typu "všechno na východ od Prahy je RUSKO". Kdo z vás někdy slyšel mluvit Pražáka (vás, kteří ne, asi moc nebude…), jistě ho nepřekvapí dialekt, který mi (a vám, kterým ne, asi o moc méně nebude…) není zrovna po chuti, mírně řečeno. Můžete tomu rozumět tak, že jsem zatínala zuby při každém "celodenním vejletu", "nedovařený rejži" nebo "votevřeným vokně". Naopak jsem se mohla ještě s jednou spřízněnou duší z Brna aspoň v duchu zasmát, když nerozuměli našim výrokům jako "podej mi, prosím, šufánek", "kolik ti mám nandat polévky" nebo "oddělej ze stolu ten hrnec". To však neznamená, že se jedná o špatné lidi. I oni totiž umí říkat dobré vtipy, zpívat písničky, uvařit chutné jídlo. I oni mají své radosti a trápení, hlad, chuť na čokoládu, smysl pro humor a dobrodružství, skvělé nápady. Jsou to zkrátka lidé, mezi kterými se najde spousta příjemných jedinců.
Prostředí v přírodě u chráněné krajinné oblasti se mi moc líbí. České lesy na člověka působí stejně uklidňujícím dojmem jako ty moravské a taky mají v sobě kouzlo. V Čechách rostou lesy spíš smíšené. Nevyskytují se tam bory jako u nás na Moravě a spíš mě zaujaly vysoké smrkové háje, kde stromy mají větve jen nahoře a ve kterých často sběrači naplní svá borůvková očekávání. U nás jsem taky neviděla tolik kukuřičných polí jako tam. Lány plné kukuřice na mě čekaly při procházce každou chvilku. Takže vitaminy jsem si mohla doplňovat docela snadno, když připočítám malinové keře plné červených dobrot a pomalu (ale jistě!) dozrávající černé ostružiny. V okolí se turistům naskýtá spousta zřícenin k návštěvě. Já měla tu čest shlédnout zbytky kamenných zdí hradu Rabštejn, ke kterým sice vedou turistické značky, ale přes zarostlé okolí není úplně snadné je najít.
 Ano, i Čechy mají čím se chlubit, nejen na Moravě se najdou nádherná místa k výletům a dovoleným. Co taková Šumava, Českosaské Švýcarsko nebo Adršpašsko-teplické skály? Krása sama. Ale přesto přese všechno, domov je domov a já se na tu našu Moravu a vše s ní spojené neskonale těším!



Veršík o dúležitosti cestování

7. srpna 2010 v 23:24 | Alda |  Umělecká tvorba
Moravané patří na Moravu
však třeba, sestry, bratři
jim navštíviti dálavu
by věděli, že na Moravu patří

Když dneska v dáli kdes´ lkáš
steskem po domovu
Zétra tím lépe poznáš
že patříš tam, na Moravu

Smutek potká tě mnohý
však jestli vlasti spomeneš
samy tě k ní ponesou nohy
a cestu snadno najdeš

Letí, letí rychlík tvúj
přes hory, luka, lesy
Svojí vlasti pamatuj
a poznáš, že už doma si

Moravané patří na Moravu
však třeba, sestry, bratři
jim navštíviti dálavu
by věděli, že na Moravu patří

Obava o moravanství

2. srpna 2010 v 15:32 | Alda |  Úvahy, fejetony, názory a také podobné
Moravanství ve smyslu lidském, teda pocit příslušnosti k Moravě a moravskému národu, je projevem jedné ze základních lidských potřeb někam patřit. Moravanství ve smyslu občanském, teda zajem o moravské dějiny, kulturu a místopis, představuje ušlechtilý cíl poznání, vzdělání a rozvoje osobnosti jedince i společnosti. A moravanství ve smyslu politickém, teda usilování o obnovu zemského uspořádání ČR a moravské samosprávy, je z hlediska dějin a tradice, ale aj z hlediska hospodářské prospěšnosti, scela oprávněné.
Základem je moravanství lidské a mnoho Moravanú (teda lidi pociťující ho) se s ním spokojí. Někteří se však rozhodnou svoju identytu lépe poznat a k svojemu lidskému moravanství přidávají moravanství občanské. Pro spoustu z nich može toto být vrcholem. Ale egzistuje aj třetí stupeň - po zjištění, že Morava měla v minulosti jistá práva, která už včil nemá, se část rozhodne, že se pokusí prosadit jejich obnovu, a tito se pak angažují v politické sféře.
Ač moravanství odlišuje ty, kdož ho pociťují, od ostatních obyvatelú ČR, nemusejí se ho tito vúbec obávat jako něčeho nebespečného - pokud samozřejmě sú si Moravané vědomi potřeby respektovat a tolerovat odlišný názor druhého. Základem moravanství je, jak už jsem řekl, láska k Moravě a moravskému národu, která se neprojevuje nenávistí k ostatním národúm a zemím.
Nyní se tu však objevuje jistý fenomén, kdy myšlenky moravanství sú spojeny s nedemokratickými ideologiemi jistých politických stran a hnutí. Těmto hnutím ani tak nejde o moravanství samotné, jako spíše o to, aby jeho prostřednictvím získaly podporu dalších občanú, k čemuž užívají národovecké (nacionalistické) složky moravanství.
Právě z tohoto fenoménu mám obavu - a to značnou. Može totiž vést k tomu, že se ti, kdož moravanství nepociťují, začnou na něho dívat s čím dále tím větší nedúvěrou, která može přerúst v strach. A strach je dúležitým základem nenávisti. Dalším možným dopadem je to, že dúvěru v moravanství stratí aj samotní Moravané a odkloní se od něho.
Nikdo nemože výše zmíněným hnutím zakázat užívání moravanství, případně aj moravských symbolú, k jejich prospěchu. Všeci se však možeme spolehnout na svúj zdravý rozum a na svoju lidskost. Tak možeme ušlechtilou tvář moravanství zachovat - a aj daleko snadněji pro něho získat nové stoupence.


"Su Moravan, nad mě néni!"
tak nebij se v svoju hruď
ať po tobě neházejí kamení
Buď Moravan - též člověk buď!

Že někdo Moravan néni
hned ho za to scela neodsuď
V jednom sme přece všeci stejní -
sme lidi - tož lidský buď!

Kam dál